Jelikož jsem četla úžasné články od pisatelky Barun která je napsala pro coremusic,tak jsem neodolala a vložila je na své stránky.Je tam vše perfektně napsáno.Vždy dole uvádím zdroj.


TETOVÁNÍ - díl. 1. Historie a vznik tetování aneb co je zač a kde se tu vzalo

Je téměř všude, podle tatérů slaví tetování zlaté časy, vídáme ho na lidech všech možných subkultur a už nebudí takové pobouření, jako dříve. Od domorodých kmenů, z vězeňských cel a z přístavů plných námořníků doplulo sem k nám, do běžného každodenního života a stalo se nedílnou součástí módy. Pro mnoho lidí je dnes bohužel jen a jen módou. Co to ale vlastně tetování je? Jedná se o uměleckou techniku, která místo plátna používá lidskou kůži. Dříve bylo tetování považováno za řemeslo, dnes se však sami tatéři cítí jako umělci a jejich tvorba se stává stále více improvizovanou a spontánní.

K samotnému tetování. Jedná se o trvalou formu zdobení těla, samozřejmě pokud nezvolíme tetování hennou nebo verzi dočasnou, nebo pokud nesáhneme po laserovém odstranění. Jde tedy o pigmentaci kůže nebo sliznice vznikající záměrným porušením kůže. Částečky barviva (nejčastěji atramentu) jsou vpravovány pomocí jehly pod kůži tetované osoby. Odborně se jedná o mikro-pigmentovou implantaci. Spadá tedy do trvalých úprav a do forem lehkých tělesných modifikací. Z hlediska uměleckého řadíme tetování do sekce bodyart. Z lékařského se řadí do škatulky kosmetických úprav lidské kůže. Barvy používané tatéry a vpichované pod kůži jsou na rozdíl od minulosti lepší a bezpečnější, stále se pracuje na co největším odstranění těžkých kovů a současný trh nabízí desítky značek barev určených k tetování a nepřeberné množství odstínů.

A kde se tu vzalo? Shrnout tetování do jednoho článku tak, abych neochudila ani jeden důležitý zlom v jeho historii o to pravé a výstižné popsání, byl skoro nadlidský výkon. Každá etapa tetování a každý kmen či národ v historii má totiž k tomuto tématu opravdu mnoho co říct. Co kmen to specifické symboly. Co národ to jiné chápání tetování. Co subkultura to odlišné znaky, význam a vývoj. Vyzdvihnu tedy ty opravdové počátky a nejsilnější zlomy v tetování, naší současné kultuře ty nejbližší. Tetování, neboli tattoo či tatuáž je zdobení těla známé již v prehistorických dobách. V této době bylo výhradně rituálního charakteru nebo mělo funkci hierarchického odlišení v rámci kmene či značilo sounáležitost ke kmenu či rodu. Často souviselo s aktem svatby nebo dovršení dospělosti. Obřadní, rituální či identifikační charakter si tetování zanechalo dodnes u přírodních národů. Prapůvod tetování jaké známe dnes je přisuzován asijskému kmenu Ainu a od té doby jeho obliba vzrostla natolik, že se udává, že tetovaných je až 25% mladé populace.
[kůže Pazyrského muže]
Původ slova najdeme na Tahiti, pochází od tamních slov "tatau či tatu", která znamenají vyznačit. Japonci mají pro tetování označení vlastní, a to slovo "irezumi". Zajímavé je, že v historii se tetoval výhradně obličej, což je dnes spíše raritou. Často bylo také spojováno s medicínou, např. tetované prsty na Borneu měly odlákat od tetovaného choroby. Od nepaměti si tetování s sebou nese funkci výpovědi o svém majiteli, v Polynésii třeba tetovaný ret značil smutek ze ztráty muže nebo potomka. Na Havaii zase sloužilo jako rodokmen přímo na těle. Bylo tak na první pohled jasně dané, kdo je s kým příbuzný. Zde využívali tetování také jako talisman, který měl ochraňovat válečníky v bitvách. Tradice tetování je prastará, najdeme ji téměř ve všech částech světa a má nespočet funkcí a významů. Počátky sahají do neolitu, zejména v oblasti dnešní Evropy a Asie. Dokazuje to i přes 5 tisíc let stará mumie nalezená v Alpách, která vykazuje známky tetované kůže ve formě čar na nohou. Archeologie hovoří i o dalších nálezech mumií, které na sobě nesly známky tetování, nejčastěji motivy zvířat. Z historie je známá též mumie tzv. Pazyrského muže, který byl tetovaný podél páteře. Většina tetovaných mumií byly ženy, význam tetování se tedy spojuje s mateřstvím.



Posuneme-li se v historii blíž naší době, tetování nás přenese mezi indiány, domorodé kmeny, či do Asie. Původní obyvatelé Japonska se věnovali tatuáži tváře. Místní ženy si tetovaly rozšířený úsměv a to už v útlém věku. Kmeny žijící na Filipínách, Borneu, ostrově Samoa či Polynésii využívali tetování k odlišení a jako formu rituální činnosti. Např. panovník kmene Tonga měl potetovaný celý žalud penisu, aby demonstroval svou ignoraci bolesti. Tetování nalezneme v Číně, Střední i Severní Americe a ve Středomoří a to od nepaměti. Zde tato forma tetování zůstala nezměněna a využívají se zde stejné techniky i témata dodnes. Vyjadřuje úctu ke svým kořenům, není tedy módní záležitostí. Tamní lidé na své kůži nosí ornamenty, které náleží a v minulosti náležely jejich rodu a jsou tedy jakýmsi jejich rodinným dědictvím. Tetování neslo také obřadní a rituální výkon, například při vstupu do dospělosti u chlapců. Maorští muži, dodržující tradice, si zdobí obličeje tradičním tetováním "moko", které je jakýmsi deníčkem. Pomocí ornamentů se na obličej a tělo zaznamenávají životní události, úspěchy i neúspěchy a zlomové okamžiky. Maorští muži dokonce využívali svůj osobní ornament jako podpis smluv.
[Maorské tetování moko]

Jednou z rarit je horský kmen Taungthuů, jehož ženy mají na černo tetované obličeje. Barmská legenda říká, že zde kdysi žil jeden panovník, co se zamiloval do krásné dívky (jak už to v legendách bývá) a nakázal jí odchod s ním do paláce. Rodina ji však nechtěla dát a rozhodla se jí zošklivit. Tak jí pomocí tetování začernili obličej. To ale pána natolik rozzlobilo, že nařídil, aby všechny ženy toho kmene nosily začerněné tváře.

O tetování najdeme zmínky ve starověkém Egyptě, Římě a Řecku. Zde sloužilo výhradně k odlišení. Egypťané si nechávali tetovat své otroky či zajatce, podobně jako dnes se nechává tetovat dobytek. Egypťané se sami nechávali tetovat proto, aby byli podobni bohům, protože např. bůh Usír byl po celém těle tetován drobným vzorem a touha Egypťanů po božské dokonalosti je známá. V Řecku a Římě sloužilo tetování k označení kriminálních živlů a vyvrhelů, často se jim tetoval symbol přímo na čelo, aby byl jasně viditelný. Technika označení určité skupiny lidí byla v historii několikrát zneužita, např. v koncentračních táborech, kde byly tetováním označování Židé v rámci systému identifikace. Systém označení dodnes u svých stoupenců používá japonská mafie yakuza a tetování je v Japonsku natolik spojeno se zločinem, že tetovaní muži nesmí do veřejných lázní nebo sauny. Označování pomocí tetování nalezneme v celé jeho historii a napříč kmeny a národy. Na Palauských ostrovech se dívky tetovali podle věku, aby byla snadná jejich identifikace. Zprvu byly tetovány dětskými motivy, v době puberty jim byla přidána tatuáž v okolí pohlavních orgánů (telengékel) a to bylo dále doplňováno podle dosaženého stupně urozenosti. U dětí zůstaneme, podařilo se mi zjistit, že Jakuti a Jukagiři v Madaganské oblasti tetují již svá novorozeňata.

Středověk a renesance jsou typické tím, že se nechávali tetovat členové tajných sekt, vědeckých, náboženských a jiných nelegálních spolků. To je v tetování možné vysledovat dodnes, často v podobě tetování symbolů u newyorských gangů. Přírodní národy zase věřili v magičnost umění, např. na Fidži věřili, že ženy, jež zemřely bez tetování, budou po smrti napadány duchy jiných žen a budou jim muset sloužit. Eskymáci zase věřili na magickou sílu krve vytékající z tetované kůže (tu olizovali) a v Indii se tetování provádělo z důvodu stimulace akupunkturních bodů. U Eskymáků mělo tetování opravdu hluboké kořeny, např. dívky musely být tetovány po své první menstruaci, aby bylo jasně viditelné, že jsou již schopné počít dítě. Podobná mystika u tetování je patrná u indiánských kmenů, které si nechávaly tetovat duchy zemřelých, nejčastěji v podobě orla či vlka. V Nepálu bylo též nutné nechat si v době života zhotovit tetování, neboť po smrti je možné ho prodat v ráji a tím si zajistit spokojený posmrtný život. Podobné legendy známe například od Siouxů či Dakotů, jejichž duch po smrti bloudí podsvětím, kde je vyzván, aby ukázal tetování a pokud ho nemá, je odsouzen k věčnému toulání zemřelého.

Nejbližší tetování nám a dnešní době je tetování pramenící z Maorských kmenů, odtud pochází ornamentální odnož, dnes známá jako tribal nebo klasické a tradiční maorské vzory. Druhým proudem, ze kterého vzešlo současné tetování, je proud severoamerických indiánů. Zde je tolik druhů, vzorů a pramenů, že by to vydalo na samotnou knihu. Důležité ale je, že odtud pochází tetování kresebné, motiv zvířat a portrét. Konkrétní motivy postav, zvířat, rostlin, takové, jaké známe dnes v realistickém tetování. Každý indiánský kmen měl vlastní typické znaky v oblasti motivů. Tetování pro nás Evropany objevil v 18. století James Cook, který ze svých dobyvatelských cest přivezl do Evropy tetované chlapce. Zde nacházíme kořeny tetování u námořníků, jelikož oni byli svědky tetování a tetovacích praktik na svých cestách a často si ze svých plaveb přiváželi tetování. Prvním tetovaným Evropanem byl francouzský námořník Jean Baptist Cabri (přelom 18.a 19.stol.), který byl po ztroskotání své lodě adoptován a tetován domorodým kmenem.
Námořník

Není tedy divu, že první evropské tetovací salony pochází z přímořských oblastí a ve vnitrozemí o tetování stále bylo jen slýcháno. Mezi první centra patřil Londýn, Hamburk a Antverpy. Stalo se tedy symbolem námořníků, posléze rebelantů a prostitutek. V této době začíná být pohled společnosti na tetování kritický.

Tetování současně existovalo v několika proudech nezávisle na sobě a až v moderní době se tyto proudy střetávají a prolínají. Jedná se o tradiční americké tetování, to co pramení u indiánů. To je tetování figurální, motivy zvířat, vlků, orlů atd. Dnes oblíbené například v motorkářských subkulturách. Dalším samostatným proudem bylo tetování tribální, tedy ormanentální, které se vyvíjelo ve vesnicích domorodých kmenů. Třetím proudem byla Asie. Zde se rodí motivy květin, lotosy, draci, ryby či později gejši. Další skupinou jsou motivy germánské a keltské, spojující starou symboliku křížů, uzlů, válečníků, seker či spirál. Posledním velkým proudem bylo tetování evropské, které pramenilo z vlivů přímořských, tedy čerpalo z kolonizovaných států a zde se setkáme s motivy vlaštovek, lodí, námořníků. Dnes potkáváme lidi, kteří mají na sobě od všeho něco, v minulosti to však byly samostatně se vyvíjející proudy. Prolínání nastalo až ve 20. století.

V této době se dostavuje zlom v technice, jakou se tetování provádí. V pravěkých dobách a dnes i u domorodých kmenů se namísto bzučícího strojku využívala výhradně do špičky obroušená kost, klacík či větvička. Ta se namáčela do barviva, které pocházelo jak jinak než z přírodních materiálů, hlíny, jílů, popela, moči apod. Takto namočená kost se přiložila ke kůži a shora se na ní další kostí kleplo, došlo k porušení kůže a vpravení barviva do kůže. Auu, říkáte si asi. Kdo je majitelem tetování a ví, kolik je to vpichů, ten si asi dokáže představit, kolikrát vám klepnou do těla a natrhnou kůži, než vznikne obraz. Jednou z technik bylo také vtírání barviva do předem vyřezaného motivu. Ten se vyškrábal a poté se do něj vetřela barvící směs. S pokrokem přichází první primitivní strojky. Zde se už setkáváme s jehlou nebo několika jehlami poslepovanými k sobě a namáčenými v barvivu, nejčastěji v inkoustu. Zlom nastal v době, kdy Samuel O´Reilly vymyslel elektrický stojek, který tetování značně urychlil a odprostil od nesnesitelné bolesti. Psal se rok 1891. V roce 1904 přišel se zdokonaleným injekčním strojkem Charlie Wagner a na tomto principu pracuje strojek dodnes. Světoznámý otec námořnického tetování, pan Norman Collins (znám jako Sailor Jerry), v první polovině 20. století již pracoval se strojkem podobným tomu dnešnímu. Jeho tetování propojilo nám vzdálené asijské tetování s tetováním americkým a dalo tak za vznik tradičním oldskůlovým motivům.

A jak takový strojek funguje? Ve strojku jsou vsazeny sterilní jednorázové ocelové jehly, které mají odlišnou tloušťku. Čím větší plocha se tetuje, tím více jehel se do strojku vsadí. Jehla ve strojku vibruje pomocí dvou elektromagnetů a tatér ji namáčí do kalíšku s barvou. Bzzz...zzz... Od Jerryho a tetovaných námořníků se tetování dostalo k vojákům, k prostitutkám, které si nechávaly tetovat nejčastěji dekolt či podbřišek a až po kriminální živly. Kriminálníci svá tetování vnášeli do věznic, kde se dále šířilo mezi trestanci. Tetovali se symboly skupin, jména rodiny a milenek, hesla zvolávající odpor a protest či symboly bolesti, jako je třeba kudla. Právě od těchto lidí tetování odkoukali mladí, kteří chtěli potrápit své rodiče a nějakým způsobem poukázat na revoltu. Tetování se dostalo do subkultur... A jak známo, kultura si bere vlivy a inspirace ze subkultur a tak se i tetování podobně jako piercing dostalo až tam, kde je dnes. Do celého světa, všech věkových kategorií, všech kultur a sociálních vrstev. Jedním způsobem šíření tedy bylo to vesměs negativní, přes věznice, vyvrhele a subkultury. Druhá cesta rozmachu tetování vedla přes společenskou smetánku. Tetování bylo exotické, bylo znakem romantického hrdiny a lákalo svým vzrušujícím příběhem. Poutalo tedy i mladé šlechtičky a dvorní dámy. Přes tuto společenskou vrstvu se tak dostalo i do vyšších kruhů a napomohlo nárůstu uměleckosti, vzestupu květinových motivů atd. Tetovaná byla i operní pěvkyně Ema Destinnová, která měla své tělo zdobené hady. A spolu s ní nejeden evropský panovník. Za druhé světové války se pak stalo symbolem cti, hrdosti, národního cítění a forem odporu či naopak sympatizování. Tento duch je zachován dodnes.

Jednou ze zajímavostí je i výpověď z Buchenwaldu, kde jistá Ilsa Kochová, manželka velitele tábora, byla natolik posedlá tetovanou kůži, že ji sbírala. Sbírala tetování z nalezených mrtvol a postupem času si vybírala i mezi živými a nechala je usmrtit a tetovanou kůži jim odstranit. Z této kůže si pak nechávala vyrábět stínítka lamp či kabelky... To byl takový průlet bohatou a krásnou historií, který nás přenesl až do současnosti. O té ale už bude příští článek...

K samotnému závěru ještě uvedu, co se v tetování nemění. Tím jsou hlavně významy. Významy a důvody k tetování jsou nejčastěji uváděny rituál, magičnost, zdobnost, umělecké vyjádření, sympatie k subkulturám či skupinám, samotný prožitek, sexualita a forma přitažlivosti, odlišení se nebo naopak shodnost se skupinou, do které patřím, vyjádření postoje, názoru či filozofie a celkový přesah do umění. Tetování bylo v minulosti mnohokrát zkoumáno i v oblasti sociologie a psychologie, kde bylo zkoumáno, proč se současní lidé tetují. Sociologové často mluví o demonstraci vyjádření a projevu svobody výběru a ukázky možnosti manipulace se svým tělem. Také se setkáme s tím, že si tetovaná osoba prostě dotváří svou identitu. Psychologové zase hovoří o tetování jako o formě narcismu, kompenzace nedostatečného sebevědomí, potřebách originality, vzdoru, rebelie nebo o touze jedince, který si připadá nezajímavý, o jeho zviditelnění. V každém případě je pohled psychologů spíše negativní a skoro vždy hovoří o tetování v kompenzaci si něčeho. I toto je tedy tetování...



Tetování se stalo nedílnou součástí bodyartu, slaví úspěch na poli uměleckém, pořádají se konvence a tattoo jamy, stalo předmětem podnikání a zájmu umělců ve volné výtvarné tvorbě. O tom ale více v druhém díle, za týden, kde se společně podíváme na současné pojetí tetování, akce spjaté s tetováním, trendy v motivech atd. Podíváme se, jak je tetování chápáno dnes, kam se vyvinulo, jaká má dnes význam, jak se mu daří, na současné trendy jako je UVtattoo, lip tattoo a mnohem více...


zdroj: http://coremusic.cz

Tetování 2 díl :současnost

Na začátku minulého století, kdy tetování zdobilo výhradně námořníky, vyvrhele, kriminální živly a kurtizány, by si asi nikdo z nich nedokázal představit, že v dalším století bude tetování zdobit 25% mladé populace. Ano, je tomu tak, 25% mladých má podle celosvětového výzkumu tetování. Takže každý čtvrtý člověk ve vašem okolí je tetován. Dnes už se pramálo setkáme s rituálním podtextem, či s nějakým duchovním významem. Tím nechci křivdit lidem, kteří mají na svém těle vytetované životní příběhy, významné okamžiky jejich života či specifické symboly. Stále je takových lidí dost, ale věřím tomu, že postupem času jich bude jako šafránu a převládnou ti, jejichž tetování je jen a pouze ozdobou. Tetování se tudíž do dnešní doby přeneslo spíše v duchu zdobení se, než v duchu nějakého magična. Dnes se hovoří o tetování jako o symbolu prosazování vlastní individuality, revolty či zvýšení vlastního sex-appealu.

Psychologové také hovoří o kompenzování si tělesných nedostatků, kdy si zdobíme místa, která se nám zdají na našem těle krásná a odvádíme tak pozornost od partií nedokonalých. Tetování se váže k zájmům, jménům, idolům, symbolice subkultury, znamení zvěrokruhu atd. MUDr. Otakar Nováček napsal, že díky tetování si můžeme na těle vlastně zhotovit i vlastní životopis, lze najít osoby, co mají na těle celý svůj život v symbolech a datech.

Tetování v dnešní době podle časopisu People zdobí lidstvo napříč profesemi od vrcholových manažerů, sportovců, modelek, právníků až po televizní hlasatelky, profesory, vědce, dělníky. Jaká překvapení se možná skrývají pod na míru šitými obleky politiků či vašich bankovních poradců? S masovým nárůstem tetování dochází nejen k nárůstu poptávky, tudíž se zvyšuje nabídka ve formě studií, salónů a tatérů, ale hlavně se zvyšuje počet odnoží, stylů, trendů a samozřejmě roste kvalita a škála barev. Přesně tohle mohu posoudit z vlastní zkušenosti a porovnat tak své poznatky s tím, co jsem si kde přečetla či jsem vyzvěděla. Podle samotných tatérů právě v tuto chvíli totiž zažíváme zlatou éru barevného tetování a to masivně během posledních pěti let. Černočerné tribaly a ornamenty jsou na ústupu a stávají se pouze motivem pro určitou skupinu lidí. Díkybohu už to není tak, že kdo má dneska kérku, má černý ornament. Toto tvrzení mohu potvrdit.

Když jsem v 15ti letech, za doprovodu svého tatínka, poprvé usedala na křeslo pod ruku tatéra, na jeho poličce se nacházela červená, modrá a zelená a tak nějak to tím haslo a já jsem si stejně, jako většina klientely, přišla pro kérku pouze černou. Pár let poté už jsem seděla na křesle opět, tentokráte však už pro barevnou omalovánku. Od té doby uteklo hodně vody v řece a já v době zveřejnění tohoto článku na onom křesle sedím zas. A ten pohled na barvičky bych vám přála vidět. S každou další kérkou, pro kterou si jedu, se na poličce, nyní už pořádné polici, objevuje víc a víc odstínů ve stále krásnějších lahvičkách. Mě to jako důkaz stačí. Podle slov mého tatéra se dnešní lidé, kteří se přijdou nechat tetovat, už barev nebojí. Když už se rozhodnou nechat se zdobit, jdou do toho naplno. Chtějí hodně barevné věci. V současnosti se také zvětšuje rozměr. Před zhruba osmi lety, když jsem i já šla na první tetování a začala jsem si všímat tetovaných lidí v mém okolí, měl každý vcelku maličké a nenápadné obrázky. Za to dnes! Krása, pastva pro oči. Lze obdivovat celá záda, dekolty dívčí i pánské, rukávy, celé barevné nohy. Podle tatérů se lidé přestali bát. Nejen že kvalita salonů a péče je dneska opravdu veliká, ale i bariéry a jakési tabuizování tetování se pomalu (velmi pomalu) vymýtá. Dřívější ustarané maminky bědující nad tetováním svého syna dnes své děti do salonů doprovázejí a mnohdy i ony sami si pro obrázek jdou. To, co tu píšu, ale není nic nového. Otázkou však zůstává, co v tetování nové je a co už je přežitek. Co je stále ještě originální počin a co ne.

Když jsem se bavila s tatéry na téma co je novátorské a co je originální, jeden mi s úsměvem pověděl, že originální je dneska být netetován, mít čistou kůži takovou, jakou nám jí příroda přichystala. Když se nad tím zamyslíme, je to vcelku pravda. Ve chvíli, kdy tetování bude tak masivní módou, jako jsou dnes u slečen legíny, začnou se lidi chytat něčeho jiného.

Ukázka Musovo práce (www.tribo.cz)

Za prvé to povede k tomu, že někteří se budou pyšnit tím, že oni tetovaní nejsou, za druhé to posune hranice tetování tam, kde už to nebudou jen a jen barevné obrázky. Tyto vlivy najdeme ve světě a pomalu už i u nás. A o jakých věcech že to mluvím, je-li řeč o vývoji? Rozhodně je to již zmíněný odklon od malé černé k velké a barevné. Druhý současný trend je návrat k přírodě. Víc než kdy jindy se setkáme s motivy ptáčků, kytiček, stromů a to třeba kompletně po celé ruce. Třetím trendem je tetování kopírující motivy z dob Sailora Jerryho a jeho salonů v Honolulu, tedy vlaštovky, kotvy, šerpy... Zlaté časy zažívají také motivy inspirované dětskou kresbou, postavičky, níťáci, zvířátka jakoby kreslená dětskou rukou, roboti atd. Stále více je ale zájem o abstrakci. Tak jako v klasickém umění se umělci postavili realismu a akademismu, tak se tatéři staví proti reálným kérkám, které jsou jedna jako druhá. Chtějí ve svých pracích uplatnit svůj pohled na umění a na tetování a chtějí zanechat svůj rukopis. Ve světě se takovýmto stylem proslavil například Lionel Fahy. U nás v Čechách najdeme takovéto projevy u tatérů jako je například Ondrash ze Znojmo Tattoo. Asi nejvýraznějším abstraktním tatérem je u nás Musa z pražského Triba. Jeho tetování nesou vlastní kolorit, rukopis a originální pojetí. Musovo práce poznáte na první pohled a vždy máte jistotu, že obrázek od něj nebude nuda. Na českou scénu si ale počkejte přesně týden, kde se dozvíte co a jak v ČR.

Každopádně originalita je to, co dnes lidé chtějí. Často když vyslovíte, že se jdete nechat tetovat, vyslechnete si větu „prosimtě, tetování má dneska každej…“ Jo, je tomu tak, opravdu má tetování skoro každý, proto je potřeba prostě mít takové, co každý nemá, aby se dalo reagovat obrannou větou „ale takovéhle ne“. Je fajn, když si s někým povídám o kérkách, že lidé už o nich uvažují. Alespoň v subkultuře, ve které jsem doma. Je ale stále hodně moc nevědomosti a tatérů, jejichž pseudotatérství škodí. I to je jeden z trendů, který do článku o současném tetování patří. Je in si koupit strojek a pustit se do díla. Je to fajn, pokud máte talent, pevnou ruku, výtvarný cit a prostě schopnosti tatéra. Pokud vám tohle chybí a přesto si uděláte webpage se slovem tattoo v názvu, jak je to dnes zcela běžné, je to průšvih. Přes veškeré medializování tetování, vydávané časopisy a pořady tomuto problému věnované, je stále ještě moc a moc neznalých a neinformovaných budoucích zákazníků, kteří touží po tetování. Zvláště pak mladí, co se rozhodnou svou první výplatu bouchnout za kérku, tak snadno naletí a jak se říká, dají svojí kůži napospas někomu, kdo jim poví, jak už má natetováno 300 lidí a jak to bude cajk, skica se mu tak jakžtakž povede… No a výsledek si dovedete představit. Nechci tu rozhodně hanit mladé začínající tatéry, sama znám několik opravdu nadaných a vím, že čím více budou tetovat, tím lepší budou. Bohužel, znám i opaky, kteří stojí hodně peněz a nesou s sebou zklamání a následné další peníze za předělávky.

Dalším trendem v tetování je extremismus neboli snaha nechat se co nejoriginálněji tetovat. Tak, že tetování je pak opravdu extrémní a nevšední. Jedná se nejen o celotetované lidi, ale patří sem například i lidé, co si celé tělo nechali tetovat například leopardím vzorem či hadími šupinami. To pak většinou doprovází i další modifikace, vedoucí k cíli jak se milovanému zvířeti podobat. Sem ale patří i stále populárnější tetování dříve netetovaných oblastí. Například čelo, uši, brada, ale i v poslední době oblíbené tetování penisu či bradavek. Ve světě tedy rozhodně, u nás bohužel nevím, kolik tetovaných penisů běhá po našich kopcích. Zařadit sem jde rozhodně i lip tattoo, se kterým se už také u nás v Čechách setkáme. Zde se tetuje vnitřní strana rtu, takže tetování je během běžné komunikace neviditelné a můžete tak ukázat zkérovaný pysk jen tomu, komu chcete. Lip tattoo je v poslední době žádanější víc, jak gelové nehty…

uv tattoo

Zajímavým trendem je v současné době doplňování tetování o piercingy či mikrodermály. Takže například místo očí se do míst, kde by se měly nacházet, jednoduše vloží piercingová kulička. Nebo se piercingem zdobí cípy u hvězdiček, hřbety draků atd. I tak se dá vaše kérka udělat originálnější. Kam se přesuneme dál? Co třeba 3D tattoo? Nebojte se, nebude nutné jít do Imaxu a ani si nasazovat brýle, aby toto tetování bylo 3D. Je to vlastně trochu nadsázka, jedná se totiž o tetování, které je tak stínové, že se za pomoci odstínů černé, bílé a šedé vytvoří dojem plastičnosti. Tetování pak vypadá, jako by bylo vytlačené do kůže nebo naopak vystupovalo na povrch. S tímto druhem tetování souvisí i white tattoo, kdy se odklon od černých klikyháků přesunul k bílým klikyhákům. Jedná se v podstatě o podobné tribalové ornamenty, jako známe z plavečáků, kde zdobí nejeden kotníček, ale jsou vyvedené bílou barvou. Působí tak velice elegantně, křehce a jemně. Podle mě skvělé tetování pro křehké květinky. Navíc když se kůže v létě opálí, tetování hezky vyleze. Od white se přesuneme k UV tattoo, které asi nejvíc těší návštěvníky tanečních technoparty. UV tattoo je za denního světla takřka neviditelné. Jedná se o tetování, které se zhotovuje za použití UV barev, takže během dne, v práci či ve škole si ho nikdo nevšimne, ale vyrazíte li tančit pod světla, jste hvězdou parketu.

To jsou vychytávky co? A to stále není konec. Pokud vám tohle všecko je málo, nechte si třeba udělat skarifikaci a tu si pak doplňte tetováním. Můžete si nechat například skalpelem vyřezat krásný urostlý strom a až se vám jizvy krásně zhojí a vytvoří obraz, okolí si můžete nechat barevně dotetovat a budete mít príma panorama. Pokud vás něco z toho zaujalo, už volejte tatéra. Pokud se spokojíte jen s barvou a chcete něco, co je v současné době nej, zvolte oldschoolové motivy, anebo sáhněte do umění. Picasso, Van Gogh, Andy Warhol, Kandinskij, Basquiat, Pollock atd. vám budou dobrou inspirací a váš tatér bude mít radost. Nebo se inspirujte ve street artu. Nebaví vás ty běžné fonty, kterými se píše? Nechte si nápis udělat v graffiti stylu anebo písmem, jakým za války psaly německé válečné pisatelky na psacích strojích, meze se nekladou.

Tetování na motivy obrazu Hvězndá noc od Vincenta van Gogha

Když už jsem u toho umění, v současné době tetování přesáhlo ze zdobení těla do umělecké sféry a kromě toho, že je to obrovský byznys, je už tetování také chápáno jako umělecká činnost a tak je s ním i nakládáno. U nás je to sice ještě v plenkách, ale v Americe jsou výstavy věnované tetování naprosto běžná věc. Pořádají se výstavy velkoformátových fotek, stažených kůží pro otrlé, nebo prostě jen skic, strojků, motivů, námětů a podobně. V dalším díle se budu věnovat tetování v Čechách, tak se na tuto problematiku podíváme i k nám domů. Tetování je dobře prodejné umění, takže není divu, že tyto výstavy mají hojnou účast, často bývají propojené s živou tetovací show a vznikají tak světově proslulé konvence. Nebude dlouho trvat a tatéři se dostanou do dějin umění stejně jako streetarteři.

Kromě umění se tetování vkradlo i do modelingu či fashion designu. Co se týče modelingu, hovoříme stále tedy o tom alternativním. Prada či Dolce Gabana zatím asi o zkérovaných modelkách moc neuvažují. Ale všem známé Suicide Girls jsou důkazem toho, že si díky tetování lze i modelkovsky vydělávat. A co se týče fashion designu, podívejte se na celosvětovou značku Ed Hardy, vždyť on byl tatér a z jeho skic dnes vychází potisky na Ed Hardy oblečení. A to není jen značka EH, stačí se podívat

po kolekcích nebo jen po výlohách, kolik věcí má inspiraci v tattoo motivu. Oblečení, tašky, batohy, samolepky na auta, školní potřeby pro děcka, atd. Všude číhá tattoo motiv. Nedávno jsem si prohlížela katalog z hračkárny, ne že bych se vracela do dětských let nebo plánovala rodinu, ale zaujala mě už titulní strana, kde byl dětský tetovací set. A jsme zase u toho, tetování je trend. Hračkárny nabízí dětem sety s fixy a šablonami na zhotovení tetování, teen časopisy jsou nacpané nalepovacími tetování a děti tak vlastně vyrůstají s domněnkou, že je to normální. Malinko to ve mně budí strach, aby se potom v pozdějším věku bezhlavě nepouštěly do kérek, protože z dětství jsou naučení, že je to sranda a že to maminka pak umyje. To už jsou ale jen moje polemiky, každopádně to, že pokud se budeme dívat, tak najdeme tetování všude, mi nikdo nevezme.

Současný průlet světem tetování by byl nekonečný a nikdy bych tento článek nedokázala zakončit, protože zatímco já si tu píšu, někde ve světě sedí tatér u kterého se rodí další odnož, další motiv a další počin, o kterém teď nemám ani tušení a za pár let ho možná budu mít taky. V článku současného tetování se asi většina z vás moc nového nedozví, zvláště ne Ti z vás, co čtete časopisy, a toto téma vás zajímá, spíše mi šlo o to uvědomění si, že tetování dnes už vážně není jen subkulturní záležitost a není to už jen o barvě pod vaší kůží, je to o umění, obrovském byznysu (a to hlavně Americe), ale taky o životním stylu, který se, ať chceme nebo ne, nechá unášet na mainstreemových vlnách.

Co se týče současného tetování, panuje jakési profilování. Tím, že se nám dostalo mezi veškeré sociální vrstvy, se také začalo dělit. Co vrstva či subkultura, to odlišné motivy. To samozřejmě neplatí stoprocentně, ale jisté motivy prostě patří jistým subkulturám. Prolítneme tedy, co kdo nosí. Ačkoli je dosud zejména starší generací vnímáno jako něco neslušného, nosí ho slušní lidé, tedy alespoň slušní v rámci možností. Bylo by nemožné říci, že tito lidé nosí to a tito zas tamto, ale lehce to rozdělit jde. I toto rozdělení berte s rezervou a nezkoumejte kamaráda fotbalistu, jestli má nápis na vnitřní straně ruky, protože jsem vám v článku tvrdila, že to kluci fotbalisti nosí. Když se podíváme do současného showbyznysu, u hereček, zpěvaček a spol. najdeme ženské květinové motivy a samozřejmě jména. Jména a nápisy jsou téměř nejtypičtější pro sportovce. Zde si můžeme všimnout také spojitosti s historií, kde se tetování užívalo ke značení se, identifikaci příslušnosti k nějaké skupině. Toto se zachovalo nejvíce u gangů a motorkářů. Například v USA je rozšířená tzv. vlastnická značka. Milenky a ženy členů gangů mají nad zadkem vytetovaný nápis „Property of (název klubu)“ a jsou tak označeným majetkem dané party. (Tetování se jim však většinou nechá zhotovit až po absolvování sexu se všemi členy gangu, nebo ještě lépe po hromadném sexu.)

Když jsem chtěla rozdělit motivy, zjistila jsem, že je to zcela nemožné. Dnes to prostě už nejde, protože tetovat se dá cokoliv, od tečky přes čáru až po Monu Lisu na celá záda. Udělám tedy jen pár zásadních skupin pro orientaci. Jednak tu stále máme tribal, dnes tedy neotribal, ornamenty vycházející z kmenového tetování. To najdeme často u sportovců, mainstreamových typů, namakaných tuningářů atd. Další škatulkou je tetování inspirované indiány. Koně, totemy, vlci, šamani. Tyto obrázky najdeme po boku lebek nejčastěji mezi motorkáři. Nesmrtelné jsou motivy s Asie - draci, lvi, lotosové květy, gejši, či kapříci, které najdeme napříč subkulturami a kapříka má nejeden hardcorista. Dalšími škatulemi jsou motivy náboženské, keltské, mystické, symboly smrti a hrůzy, lebky, démoni, motivy fantastické atd. Šíleně progresivní motivy abstrakce najdeme u kreativních lidí, lidí spojených s uměním a s bohatou fantazií. Samostatnou sekci tvoří portrétní tetování a nápisy s nepřeberným množstvím fontů. Dochází však k odklonu od jmenovek milenek či partnerů. To dokládá citace DeMelloa „Jména milovaných bývala dříve každodenním chlebem tatérů, ale drtivá většina je dnes odmítá dělat. Jména vyjadřují impulsivního, umělecky nesofistikovaného zákazníka z dělnické třídy, protože jen ti se dnes nechávají tetovat takovým způsobem“. Tak to vidíte. Dnešním chlebem jsou zase hvězdičky, chudák tatér si prostě nevybere…

Psát vám tady o motivech v muzice se mi zdá zbytečné, však vy víte, co na koncertech vídáte. Hudba je nejpokérovanější odnoží showbyznysu, hlavně pak ta s koncovkou core. Tetování v core muzice vypadá skoro jako povinnost, alespoň v očích core mládeže. Možná se mi to zdá, ale co kapela, to kérky, co fans, to kérky, co koncert, to záplava kérek. V hudbě tetování bylo vždy, od punkáčů 70. let, přes rockery, coristy, metalisty až po Britney Spears. V punku najdeme nespočet motivů s tématikou lebky s čírem, v rock´n´rollu máme mikrofony, vlaštovky… Metal se nese na lebkách a na křídlech, moderní core je o všem, najdeme diamanty, srdce, obludy a tak dále. To ani není možné vypsat a vysledovat. Vypisovat tetované osobnosti taky nemá význam, od toho je bulvár, ten vám poví, že Darinka má na noze sloníky a žena Karla Gotta má jméno pana mistra na pravé ruce :o) Já vám radši prozradím světové kuriozity.

Tetovaná kůže Barryho Whittakera

První muzeum tetování najdete v Amsterdamu, založil ho Henke Schiffmacher. V australském Brisbane zase najdeme restauraci, kde visí zakonzervovaná kůže zad Barryho Whittakera, který svou kérku tak miloval, že si přál, aby po jeho smrti visela v rodinné jídelně. Nyní je v rodinné restauraci. V Americe se setkáme s vytetovanými logy firem, jak jinak než za peníze. Ve Velké Británii mají zase nezaměstnaní právo dát si odstranit tetování na náklady státu, aby snáze našli práci. A pak že v dnešním světě už to není problém. V Rakousku zase vynalezli tetovacího robota, který se sám rozhodne, jaký vzor tetované osobě vytetuje, zvolíte-li ho za tatéra, nemáte šanci na výběr. Firma Mattel zase přichystala limitovanou sérii Barbie, která měla potetovaná záda. Zájem byl enormní. Nejvíce tetovanou ženou na světě je Isobel Varley, mužem je Tom Leppard ze Skotska, jeho kérky zabírají 99,9% těla, nemá ho jen v uchu a mezi palci. Každoročně se také v Americe vyhlašují soutěže o nejblbější tetování, kterých je plný internet. Zajímavé je, že ve světě upadá tetování hennou (kromě zemí s tradicí, jako je Indie) a henna je vytlačována skutečnou tatuáží. Podle výzkumu DeMelloa z Duke University Press je sociální vrstva tetovaných více ženská a patří do středních a nyní stále více i do vyšších společenských vrstev a jde o lidi vzdělanější a s dobrou pracovní pozicí, zatímco před dvaceti lety bylo tetování spíše záležitost dělnické třídy a mužů.

Do tohoto dílu nezapomenu zmínit, že v řadě zemí světa vycházejí časopisy s tématikou tetování a například v Německu dosáhly v roce 2008 větší prodejnosti než magazíny s auto-moto tématikou. Mezi nejznámější periodika patří Tattootime, který vznikl v roce 1982, vedený Donem E. Hardym, který je považován za nejlepšího profesionálního tatéra současnosti a zároveň je to člověk, který se postaral o oživení a medializaci a vzestup zájmu o moderní tetování. Pro zajímavost uvedu ještě Body Art, Tattoo Revue v Německu, Tattoo Flash nebo Skin and Ink z USA. Magazíny o tetování najdete i u nás, nejznámějším je bezesporu magazín Tetování. S rostoucí popularitou souvisí a nespočet webů a blogů, které jsou nekonečnými galeriemi. Uvedu tattoos.com nebo bmezine.com, kde naleznete i další body modifikace. Zajímají-li vás organizace sdružující tatéry, tak v USA najdete celou řadu, uvedu jejich zkratky pro lepší vyhledávání. Tak tedy TCA, NTA, APT či ESTCA. V roce 1996 se v texaském Houstonu konala vůbec první světová konference o tetování, od té doby je tradice mítinků po celém světě.

Na závěr jen pár čísel podle výzkumu Američana Sanderse, který zjistil, že cca 65% dotazovaných svého tetování vůbec nelituje, 21% je nespokojeno s kvalitou, 8% s vybraným vzorem, 0,6% by si přálo mít ho jinde a necelé 4% si přeje svou kérku trvale odstranit. Je vidět, že spokojenost vede a to jen dokazuje kvalitu nabízených služeb. Dnes již tedy není čeho se bát, jedině snad sami sebe a své zbrklosti a nevědomosti. Tedy toho, že podlehneme svádění zvuku tetovacího strojku a vrhneme se pod něj bez rozmyslu a se vší zbrklostí. Pozor na to, odstranění prý bolí…

Za týden, ve třetím pokračování tohoto tématu, se podíváme do Čech, dozvíte se, kdy a kde se u nás rodil kult tetování, jaké byly první salony, jaká byla klientela, co frčí v ČR na rozdíl od světa, kam vyrazit za tetováním. Přiblížím vám, jak vypadají akce zaměřené na tetování a kam a kdy na ně vyrazit, mkrneme se na české tatéry a studia a celkově se podíváme na to, jak moc velké pole působnosti u nás tetování má a kam až se u nás rozpíná a natahuje svá chapadla. Budete se divit, ale už ve třicátých letech u nás proběhla výstava "kérek v lihu" a to v pražském Albertinu. Víc ale až za týden…

zdroj: http://coremusic.cz

Tetování 3 díl :tetování v česku

Jak tetování vzniklo, kdy a kde už víte, stejně jako máte přehled, co frčí za trendy a kam až se dá zajít. Ale jelikož jiný kraj, jiný mrav, je dobré znát, nebo alespoň mít představu, jak to bylo a je v kraji našem. Tetování tu má velice bohatou historii a tradici, sice se nepyšníme námořníky, v našich dějinách nebyly proslulé salony jako v přístavech, ale jak se svět zmenšuje a místa se spojují, už i my jsme zemí, ve které má tetování zapuštěné kořeny. Vlivem totalit bylo sice potlačeno, zameteno pod koberečky a popíráno, ale o to více a progresivněji se dere na povrch právě dnes.

V tomto díle se podíváme na to, jak to v Čechách začalo, v jakém čase, kde a kým. Zjistíme, jaké osobnosti jsme měli a máme, jaké trendy a styly se k nám dostaly, kdo tu jak tetuje a co, ale také se podíváme na akce spojené s tetováním, konvence, jamy, specializované salóny, obchody… a samozřejmě nějaké kuriozity a perličky.

Zmapovat Čechy a vypsat kdo, kde a jak kéruje, by nemělo smysl, dneska stačí zadat tattoo salón a všecko na vás vyjede v prohlížeči, chci to tedy vzít odjinud. Ukázat vám, kdo se u nás zabývá medializací tetování, kdo pořádá akce, kdo jsou takový patroni české tattoo scény.

Ale pěkně od začátku. Jak už to u nás tak bývá, vše se k nám dostává opožděně a zprostředkovaně, tak tomu bylo i u tetování. Co se týče dob pravěkých, tady ale pozadu za světem nejsme a i u nás kosterní pozůstatky naznačují, že se pralidé na našem území „tetovali“. Pravděpodobně šlo ale o neúmyslné zdobení. Vypadalo to asi tak, že se některý z lovců mamutů, o kterých píše pan spisovatel Eduard Štorch, někde škrábl o větev či kost, do rány se mu dostal popel a prach a ten tam zůstal a zarostl. A tetování bylo na světě. Po tomto objevení se začalo používat záměrně, jak jinak než ke zdobení. Vezmu-li to historicky velmi fofrem, další tetovaní u nás byly Keltové či pohanské a germánské kmeny. V této historii se vznik u nás nikterak neliší s Evropou. Válečné motivy, náboženské i magické. Takže kdo byl první, to je jasné.

O tetování jako takovém ale můžeme hovořit až mnohem později a to díky cestovatelům a objevitelům. Jelikož tetování je známo od domorodců a později šířeno námořníky, my jako země středozemní a bez pralesů plných divochů jsme měli smůlu. Ovšem byli tu lidé, jako například Emil Holub a další, kteří se nebáli vycestovat do dalekých zemí a přivést nám o tetování zmínky. Někdy dokonce i celé kůže. Jedním z prvních českých etnografů, který sepsal příručky o národech celého světa byl Jaroslav Vlach, který se o tom, co ve světě viděl, zmínil ve své knize v roce 1887. Píše, že si tamní lidé bezohledně sahají na svá těla, aby po překonání značných muk a bolestného nepohodlí došli vyznamenání své osobnosti. První Čech, který podnikl cestu kolem světa, Josef Kořeňský, zase hovořil o tetovaných obličejích na Novém Zélandu, které pro evropského člověka působily zvířecím a příšerným dojmem.

Díky těmto dobrodruhům se k nám dostávaly informace o zdobení těla a není divu, že vznikla i expozice v Náprstkově muzeu, této tématice věnovaná.

Postupem času se k nám dostaly fotografie nejen domorodců z národopisných knih, ale i lechtivé obrázky kurtizán, které svou sexualitu zvyšovaly právě tetováním. Ani v tomto směru Praha nezůstala pozadu a naučila se řemeslu, které zdobilo tamní lehké ženy. Nevěstince plné dam se začaly zajímat o toto umění, které by mělo zvyšovat zájem o ženy a hlavně to bylo chápáno velice exoticky, což bylo velmi moderní. Tetování dekoltů a podbřišků se tedy u nás zabydlelo právě díky sličným kurtizánám. (Tak co dámy s tetovaným podbřiškem či dekoltem, funguje to?) Stejně jako se k mužům dostávalo snímků námořníků, kteří ukazovali mužné paže s kotvou či lodí. Dneska to okoukáme v časopise a dříve tomu nebylo jinak. Nehovoříme však o studiích, salonech ani tatérech, vše to bylo řemeslem, o kterém se na veřejnosti nemluvilo a dělalo se doma na koleni pod svícnem.

Přesuneme-li se do 20. století, zde můžeme mluvit o první výstavě na téma tetování u nás. Jedná se o sbírku tetováží, která je zachována v Hrdličkově muzeu člověka na Albertově. Ve 20tých až 40cátých letech prof. MUDr. Jiří Malý (antropologie, UK) nashromáždil třicet destiček s napnutou lidskou kůží a dvě paže dospělého tetovaného muže. Zde je vidět, že i novodobé výstavy, které ještě zmíním, nejsou jen výmyslem počátku tohoto století.

V této době už bylo tetování rozšířené. Kunsthistorik Jan Baleka ve svém „Výkladovém slovníku výtvarného umění“ uvádí, že ve druhé polovině 19. století se v Evropě nechalo tetovat až 20% populace, což je vysoké číslo vzhledem k tomu, že se dnes uvádí 25%. Nevím ale, nakolik je toto procento odpovídající Čechám.

Ve 30. letech minulého století, kdy se začala objevovat tetování, která vznikla nedobrovolně, vyšla u nás publikace sepsaná MUDr. Otakarem Nováčkem. Nazval jí „Tetování a tetovaní“ a vyšla v roce 1937. Tato útlá publikace měla pomoci a radit postiženým, jak se se svojí tatuáží vyrovnat. V té době nebylo běžné zajít si na kérku a odejít s vyšším sebevědomím a fajn obrázkem. Tetování se stalo počátkem 20. století formou trestu a bylo jakýmsi cejchem. Zatímco v 19. století bylo rozmarem, kde se nechali zdobit kurtizány, dvorní dámy ale i šlechtici, kteří chtěli okusit cosi exotického, ve století dalším šlo hlavně o tetování z armády, vojny, vězení či ze zajateckých táborů. Tyto obrázky nebyly zrovna symbolem hrdosti. Kniha obsahuje také modlitbu, která od hříchu tetování pomáhala očistit. V knize také autor za tetované oroduje a prosí, aby na tyto lidi bylo pohlíženo jako na normální lidi. Toť osvětové čtení z roku 1937.

Ze zajímavých lidí naší historie uvedu, že tetována byla například operní pěvkyně Ema Destinnová (měla po těle hady) či František Ferdinand d´Este.

Přesuneme se zase o něco blíž dnešku. V době války se tetování přesunulo na válečné pole. Kromě tetovaných v koncentrácích se u nás tetovali též vojáci, dezertéři dostali písmeno D, špatní vojáci zase B nebo C. V roce 1966 se v časopise „Československá psychologie“ objevila charakteristika tetovaných, ve zkratce zněla asi tak, že jsou to lidé trpící jistou mírou psychopatologické tendence, například sadismem, masochismem, narcismem, jsou to lidé nevyrovnaní, labilní, mají nevyzpytatelné chování a jednání, mají pochybný vztah k práci, majetku, vztahům atd. Pěkné co? Je vidět, že tetování u nás neslavilo valné úspěchy. V době totality bylo navíc tabuizováno a potíráno. A to v celém východním bloku. Profistudia byla zakázána a jak to u zakázaného ovoce bývá, došlo k rozpuku domácí tetovací scény. Neskutečný punk, přenosné choroby, versatilky, domácí strojky, to jsou počátky tetování u nás. Co komunista zakákal, to si mladý rebel doma vykéroval. O těch, které režim uvěznil do krimu ani nemluvím, tak jako symbol vzdoru a revolty vznikala dílka. Ale kriminální tetování by vydalo na celý díl, kdo chce, ten si najde, ale myslím, že namodralé dýky a linky pod očima čas od času na jistých lidech vídáte. Zatímco ve světě se kérovali rockové hvězdy, u nás to byli mladí punkáči, rebelové a mělo to vyvolat revoltu a protest proti systému. Největší prestiž u nás měla Valtická věznice, specializovaná na kérku versatilkou a motivy žen.

V 90. letech vznesli českoslovenští poslanci návrh, že by se značili tetováním potulní cikáni, že prý bude praktické, když tito lidé, zapírajíc své jméno, budou označeni. Poslanec Krejčí se ale setkal s nevolí. Inspirován článkem o tetování z roku 1935, kde se psalo o tetování jako o čitelném symbolu totožnosti tento návrh hájil, leč neuhájil.

Boom u nás nastal po revoluci, zavedla se kabelovka, MTV, časopisy a kulty mladičkých celebrit. V té době do Čech dorazila éra tribalu nad zadeček, motýlek či delfínek kdekoliv, sluníčko okolo pupíku či náramek vytetovaný kolem ruky či nohy u dam. Pamatujete si to? U pánů to byly větší a drsnější tribaly, lebky, pavouci… a to co, co zrovna měli v té době populární rockové hvězdy. Vzrostla také tématika národních symbolů. Podle tatérů, které jsem se na to ptala, byl zájem o barvičky pramalý, všichni chtěli černou, malou a rychlou kérku. Samozřejmě na viditelném místě. Čas se posunul, kérky vyrostly, vybarvily se a hlavně i u nás přerostly do nádherných a originálních dílek.

Sem tam se delfínek či motýlek objeví, ale už v naprosto jiné formě než po pádu totáče. A tím se hezky pomalu dostáváme tam, kde jsme dnes. Pokud bych měla doporučit nějakou knihu o tetování, která je na našich pultech u knihkupců, pak je to kniha a z vydavatelství REBO „Umění tetování“ od Henryho Fergusona a Lynn Procterové, která má krásnou a bohatou obrazovou dokumentaci. Pokud chcete českého autora, doporučuji vše od Martina Rychlíka, který je mi velkou inspirací a jeho texty jsou obrovskou studnicí informací.

Podíváme se dále na to, kdo s čím přišel jako první. První oficiálně otevřené studio bylo studio UZI Praze a to až v roce 1992. První tattoo konvence, neboli setkání tatérů, tetovaných a všech, kteří tomu holdují, se konala v roce 1998 a od té doby si tyto akce udržují svou tradici. Akce proběhla na Strahově, podporovaná Asociací českých tatérů. Prvními zákazníky byly lidé z muziky, z umění, undergroundu a vesměs ti rebelové, co si profesionálně nechávali opravit to, co jim domácí kérung napáchal. Po nich motorkáři, pak už to jelo… dnes už sportovci, celebrity, mámy, tátové, synové i dcery. Prvním člověkem, který o tetování psal a který se ho pokusil medializovat, je známý redaktor Reflexu, pan Jiří X. Doležal. První salón i konvenci známe, prvního medializátora také. Víc prvotin asi nenajdu, protože první tatér či první tetovaný, to by byla sebevražda hledat a stejně bych nenašla. Ale mohu vám říct, kdo je u nás nejtetovanější. Jsou to dva pánové, který je víc, bohužel nevím, je to sporné a neví si s tím rady ani moje studnice informací. Pokud ale víte, který z těchto dvou to je, klidně mi to napište. Asi není novinka, že jedním je pan výtvarník, profesor AMU a skladatel doc. Vladimír Franz, který je neustále dotazován a vyslýchán. Na otázku pro Reflex, která se týkala jeho potetované kůže, odpověděl: „Žijeme v demokracii a v demokratické společnosti má každý právo svobodně si zvolit svou barvu kůže. Třeba modrou.“ (Reflex, 30. 12. 1998). Dalším je osoba, která je výraznou postavou na poli naší tattoo scény - básník, novinář, spisovatel, publicista a celkově umělec Pavel J. Hejátko, který se proslavil jako bodyartista, kdy zlomil rekord a stal se též nejpropiercingovanějším Čechem.

Jak je to u nás dál? Hovořím za statistiky. Nejčastěji do studií chodí zájemci ve věku od 18 do 30 let, s průměrem zhruba 25 let, muži i ženy. Ceny jsou rozdílné a závisí na náročnosti, rozměru, barvách a době práce (od malých 500-1000 Kč do několika tisíc korun). Fakt je ale ten, že do Čech jezdí pro tetování i cizinci – důvodem je výhodný poměr kvality práce a ceny tetování.

Koncem 90. let u nás fungovalo na třicet oficiálních tattoo salonů, skoro polovina sídlila v Praze. Dnes jich je ale několikanásobně víc a počet přesný se nedozvíte ani na úřadech. Kuriozity z českých statistik ale nejsou tak šokující jako ty ze světa. Béďa Trávníček, postavičky z reklam, z pohádek, zlatí hoši z Nagana, znaky města… Asi nic, co byste neznali z internetu a co by vás posadilo na prdel. A víte, kdo je u nás nejtetovanější subkulturou? Nejste to vy, milí coristé, ale fotbalisté a hokejisté. Po vzoru Grygery, hokejové Sparty, Jiránka atd. jsou šatny plné tribalů, štírů, žraloků, tygrů a jiných šelem.

A nejsme pozadu ani s kinematografií. V 90tkách totiž natočil Jan Hřebejk dokument, „Jak se žije tetovaným“, takže opomeneme-li desítky filmů s tetovaným Robertem Rosenbergerem, máme i dokument ve filmové databázi, ve kterém najdete téma tetování.

Kam se podíváme dál? Co frčí v ČR, to je jasné, vlivem masmédií to jsou stejné věci, jaké chce okolní svět. Stále jede tribal, poslední dobou roste zájem o barvu, oldschoolové motivy, vlaštovky, pavouky, portréty… je to nepopsatelné, co člověk, to motiv, ale stále více dle slov mnou oslovených tatérů je jednoznačně trendy osobitost! Lidé chtějí nové věci, stále se tetování vyvíjí a díky častým hostujícím tatérům z ciziny v našich českých salonech se k nám dostává stále více vlivů. Toto je například velkou zásluhou salónů jakými je Tribo či Hell.cz. V salónu Hell.cz pražských Holešovicích najdete specialisty nejen na tattoo, ale i na skarifikace, branding, piercingy všeho druhu, ale i na těžké modifikace. Zde tedy můžete svoje tetování přenést do úplně jiné dimenze.

Po tzv. boomu nám tu salóny rostou jako houby po dešti, nemá cenu jejich výčet psát, uvedu ale ty, co u nás působí nejdéle, nebo jsou největší či prostě jen renomované. Komu to bude málo, ten zná firmy.cz a jistě si najde sám. Kromě již prvního UZI ho následovaly právě Hell.cz, Tribo, Bloody Blue Tattoo, Tattoo Tsunami, Fallen Angel, One Love Tattoo, First Blood Tattoo atd.

Tribo a Hell.cz mají také jednu velkou zásluhu a to je ta, že se starají o pronikání tetování do galerií či na plátna. Tribo se pyšní svou galerií a Hell.cz zase nechal nafotit své tetované pracovníky, jejichž umělecké fotografie byly k vidění na výstavě Modrá láska, které byla tématu tetování věnovaná.

Od výstav se přesuneme ke konvencím, od roku 1998 mají své čestné místo a sjíždí se na nich fanoušci tetování z celé ČR včetně zahraničních hostů. Dlouholetou tradici má například věhlasný Tattoo Jam ve Strakonicích, pořádaný tamním tattoo klubem. Na ten se můžeme zajet podívat vždy začátkem května. Neméně slavnou akcí je Tattoo Convention Praha. Kromě toho se pořádá i nemálo lokálních tattoo festivalů, Ostrava, České Budějovice atd. Pakliže máte nějaký tip, klidně nás na vaši oblíbenou tattoo akci pozvěte. O čem že tattoo akce vlastně jsou? Principem konvence je setkání, setkání tatérů, tetovaných, novinářů, fotografů, obdivovatelů. Na konvencích se soutěží o tituly v různých tattoo kategoriích, jako je tribal, oldschool tattoo, newschool, předělávka a podobně. Celý den tedy můžete obdivovat tatéry v akci, jak pracují na soutěžním díle. Mimoto na konvencích najdete stánky s oblečením, časopisy, šperky a vše, co s tetováním souvisí. Nechybí ani muzika a zvykem bývá po skončení soutěžních tetování nějaký velký mejdan. Nemá cenu jen o tom číst, na konvenci se zajeďte podívat. Kromě konvencí probíhají i různé soutěže a to hlavně na webových stránkách, soutěží se o kérky největší, nejhezčí, nejbizardnější atd.


zdroj: http://coremusic.cz

Tetování díl 4:Pěče a samotné tetování



Tetování je záležitost, kdy se vám natrvalo napíchá barva do pokožky a jelikož je to natrvalo, není nic horšího, než zmrcasený obrázek. Několik takových už jsem měla tu možnost vidět, nejde jen o křivé čáry, vypadanou barvu atd, to se opraví, ale bohužel jde o i zjizvenou kůži, infekce, zapálené kérky hnisající a infekcí oplývající. Dobrý tatér vám takovouto paseku na těle neudělá, kromě pomůcek by měl znát dobře charakteristiku kůže, protože součást licence je nejen tatérství, ale i školení o zdravotních rizicích a samozřejmě školení o porušování integrity kůže a pravidla tohoto porušování.

Nemusíte být tatér, ale o pokožce byste měli něco vědět i v případě, že se jdete nechat kérovat, přece jen vám do ní někdo napere barvičky. Lidská pokožka je fungující orgán, který dýchá, odumírá, regeneruje se. Slouží jako podkladový materiál pro tetování a jiná zdobení, je vlastně jakýmsi plátnem. Chrání to, co má naše tělo uvnitř a my bychom měli chránit ji. Vylučuje odpadní látky, udržuje tělesné teplo, přijímá informace z vnějšího světa. Kůže je největším plošným orgánem našeho těla, u dospělého člověka má 1,5 až 1,8 m2 a vážit může až 4, 5 kilogramu. Plátna máte tedy víc než dost.

Struktura lidské kůže
Kůže se skládá ze tří vrstev, z pokožky, škáry a podkožního vaziva. Pokožka se skládá z několika vrstev plochých buněk, které odumírají a odlupují se. Buňky povrchové obsahují bílkovinu, která se těžko rozpouští ve vodě a z tohoto důvodu je kůže pro vodu nepropustná. Tato vrstva obsahuje též pigment, barvivo melanin, které udává odstín naší kůže. Pod pokožkou najdeme škáru, tenkou vazivovou vrstvu, ve škáře probíhají krevní a mízní cévy. A právě až tam se tetovací jehla dostává a váš obrázek krvácí. Ze škáry také vybíhají receptory, proto některé tetování bolí více a jiné méně. Pod škárou je podkožní vazivo, jakási tuková tkáň. Tyto tři vrstvy plní několik funkcí, nás z hlediska tetování bude zajímat funkce resorpční, tedy schopnost kůže pohlcovat vnější látky, avšak tato schopnost je celkem malá. Díky této funkci naše kůže pohlcuje barvy. Tetování má tedy jasný princip, dostat pigment, tedy barvu, přes membránu pokožky, nejčastěji propíchnutím kůže a pod tuto membránu barvivo zanést. Pokud barva projde, kůže nedokáže vynést pigment na povrch těla a sama se nedokáže barvy zbavit.



Co se přesně děje, když vás tatér tetuje a vy slyšíte jen bzučení strojku a vnímáte lehce palčivou bolest? Po proniknutí jehly s barvou pod membránu pokožky se barva dostane do škáry, pokožka nad ní je narušena propíchnutím. Těsně po penetraci kůže nastává zánětlivá odezva, místo po vpichu zrudne, zanítí se a škára vyšle na povrch pokožky krev z porušených cévek. Je to odezva na mechanické poškození kůže. Dojde k přesunu leukocytů do místa zranění, přesně tak, jak to znáte například z odřeného kolena. V další fázi nastane regenerace epidermu, utvoří se na povrchu ochranný strup, pod kterým vzniká nová vrstva pokožky. Kolem pátého dne se kůže remodeluje, pigment je zanesen ke krevním kapilárám a zůstává tam. V posledním stádiu je kůže regenerovaná, mizí zánětlivá reakce a tetování je již takřka hotové, pak je jen třeba dodržovat hydrataci pokožky. Tak toto se děje s vaší pokožkou.

Co se děje s celkovým organismem? Tělo reaguje na zánět a porušení pokožky obrannou funkcí, vysílá mozku signál, že se něco děje a organismus na tetování reaguje. Celou dobu během procesu tetováže vaše tělo bojuje s tímto záškodníkem, proto se většina tetovaných cítí po tetování unavená a vyčerpaná, může se dostavit i jakási vnitřní horečka, rozechvělost, to vše je reakcí na boj těla s narušením pokožky. Citlivější jedinci mohou mít problém s prahem citlivosti a s nízkým tlakem a může dojít k nevolnosti. Jiná rizika vám během procesu tetováže nehrozí.

Co tedy dělat, než zasednete do křesla? Vyberte si místo a motiv, pokud si nevíte rady, neváhejte konzultovat a radit se s tatérem, pokud je již v tuto chvíli neochotný a nevlídný, vyměňte ho, je to vaše tetování na vaše tělo na celý váš život, takže pokud vám není příjemná spolupráce s ním, najděte si lepšího, je jich spousta. Máte vybrané místo, velikost, hotový návrh a máte termín, teď už jen samotný proces. Před tetování se nedoporučuje pít alkohol ani se nijak jinak omámit, vyvarovat se věcem, které ředí krev, tetování by pak krvácelo a tatérovi by se velice špatně tetovalo. Rozhodně přijďte v dobré náladě a duševní pohodě, a pakliže máte tatéra, který je zkušený, svěřte se mu do rukou, ptejte se a nebojte se ozvat, pokud vám něco není jasné. A jak to probíhá dál, to už víte, motiv se přenese na tělo, zapne se strojek, připraví se kalíšky s barvou a zzzz… a vaše tělo s tím bojuje a bojuje.

Bolí tetování? Otázka častá a těžko na ní jednoznačně odpovědět. Kosti a slabiny bolí více než sval, takže nárty rozhodně ucítíte víc, než lýtko, více ale hraje roli individualita každého z nás. Je to spíše nepříjemné, než bolavé, spíše palčivé, než tupá bolest. Co se týče dalších pravidel, otázek a podobně, tak často se lidé ptají na věk, jizvy, znaménka, solárium a podobně. Většina salonů tetuje od 18let, v případě věku nižšího je nutné mít souhlas rodičů, to není nic nového, ale je lepší si počkat, přece jen rozum je třeba na takovýto krok mít. Ohledně jizev a znamének, jizvy se tetují, ale je zde riziko, že barva vypadá, znaménka a pihy se zpravidla netetují, obrázek se dělá okolo a nechá se do něj znaménko zakomponovat. Co se týče solária, jak říká můj tatér, je to jako když natřete vrata a svítí na ně sluníčko...vyblednou. S tímto se musí počítat i v případě solária, je tu riziko, že při nadměrném slunění se v soláriu si časem z omalovánek uděláte obrázky, co budou potřeba dovymalovat. Stejné riziko hrozí tetování i v létě, neopalovat se před a po, nechodit s čerstvým tetování do bazénů a koupališť a v každém případě se vyvarovat infekci. Po zahojení a vyloupání strupů to chce hodně vysoký faktor. Tím se dostáváme k části, co dělat, když už obrázek máte, máte ho zakrytý folií a nesete si ho domů. Folii je dobré po příchodu domů odstranit, tetování omýt vodou a nechat volně oschnout. K omytí použijte například jednorázových utěrek či vatových tamponu. Někdo doporučuje jen vlažnou vodu, někdo antibakteriální mýdla, např. Protex. Tetování je stejně jako odřenina otevřená rána, je zde veliké riziko zavlečení infekce, noste čisté oblečení, myjte a potírejte si tetování čistýma a umytýma rukama a nenechte si na něj sahat od obdivovatelů či fanynek. Dejte pozor na odření či stržení strupů. Tetování se do zahojení potírá regenerační mastí, ideální je Bepanthen Plus, obsahující panthenol. Mytí a mazání provádějte ráno a večer, po cca 2-4 dnes se začnou slupovat stroupky. Nikdy je netrhejte násilím, neškrábejte atd. a nechte je volně odpadat. Strupy sami poznají, kdy se jim chce pryč. Pokud budete omývat a pečlivě mazat, mělo by být vše v pořádku. Rizika hojení mohou nastat v případě, že tatér nedodržel hygienická pravidla, anebo jste si infekci způsobili vy sami, v tom případě mohou vznikat velmi nepěkné až hnisavé obrazce a místo barviček pak máte mokvající ránu, antibiotika a zničenou kérku. Pečlivost je opravdu na místě. Chraňte si tetování, ať se jím pak můžete chlubit. V tuto chvíli máte zahojené tetování a máte radost. Né každý ale tuto radost musí mít, cokoliv se mohlo pokazit.Existují možnosti dvě, přetetovat nebo odstranit.

Přetetování je dneska docela běžná praktika, kdy se vybledlé a černé všelicos nechává měnit v barevné umění, někdo ale přece jen potřebuje či chce, aby tetování zmizelo. Odstranění je ale velice ošemetné. Né vždy laser zvládne vše a nikdy není odstranění úplné. Je lepší se netetovat, než se pak trápit, ale dobrá, povíme si, i jak se dělá odstranění. Odstraňuje se laserem a je třeba deset až dvacet sezení, tato sranda není nic příjemného a ceny se pohybují v desítkách tisíc korun za menší motiv. Najděte si video, je to nepěkná podívaná. Tato možnost tu tedy je, ale každý vám doporučí se jí vyhnout.

zdroj: http://coremusic.cz